Parkour

Ve všech oblastech lidského počínání se neustále objevují nové a moderní věci a ani sportovní prostředí není výjimkou. A tak vznikají sportovní aktivity s rozličnými názvy, pod kterými si často nepředstavíme nic, nebo v lepším případě něco jiného.

Když se řekne „parkour“, možná si vybavíme koníky přeskakující překážky – to se ale jedná o parkur. Parkour, který máme na mysli v titulku článku, označuje pohybovou aktivitu, jejíž podstatou je co nejrychlejší překonávání překážek. Původní forma vznikla v městském prostředí, kde překážky tvoří betonové zdi, schody, zábradlí, střechy, římsy – proto se také někdy mluví o street parkouru. Za zakladatele parkouru je považován Francouz David Belle, který v 90. letech 20. století rozvíjel svou vlastní přirozenou cestu překonávání překážek a se svými následovníky pak v roce 1998 definovali tuto disciplínu jako parkour.

Parkour využívá základní pohybové dovednosti jako je běh, skoky, lezení po stěnách, pohyb ve výškách, schopnost rovnováhy, šplh, doskoky a do těchto činností zařazuje také akrobatické triky. Snahou a cílem je vše provádět co nejvíce přirozeně a pro tělo ekonomicky, tedy s co nejmenší námahou. Aby toho člověk byl schopen, musí mít dostatečnou fyzickou kondici získanou poměrně tvrdým přípravným tréninkem (běhy, posilování). Parkour tedy rozvíjí přirozený pohyb člověka tak, aby byl co nejvíc efektivní a rychlý.

Protože člověk je tvor soutěživý, stal se parkour v roce 2018 oficiálně soutěžním sportem zařazeným mezi gymnastické disciplíny pod hlavičkou FIG a následně totéž proběhlo u nás přijetím do České gymnastické federace. A tak má i parkour svá pravidla a technické předpisy. Soutěžní disciplíny jsou dvě – rychlostní (Speed-Run) a akrobatická (triky = Freestyle). Někteří parkouristé zařazení parkouru mezi soutěžní sporty nesou nelibě a považují to za odklon od původních myšlenek a filozofie. Ale dnes je tendence soutěžit opravdu ve všem.

Parkour má svůj vlastní styl i co se týká módy a oblékání, který působí lehce rebelsky a možná, že i tento aspekt přispívá k velké popularitě této disciplíny mezi dětmi a mládeží.

Z ulic se tréninky parkouru přenesly do tělocvičen a to je dobře – přeci jen je lepší padat na žíněnku než na beton. Ze zdravotního hlediska se nedoporučuje začínat s tréninkem parkouru u předškolních dětí, a to kvůli doskokům a dopadům z větších výšek, které fyzicky nepřipravenému tělu nesvědčí. Nechte tedy malé děti běhat, šplhat, přelézat nízké překážky, postupně přiměřeným cvičením posilovat, lézt na stěně, učte je základní obratnosti a trochu koncentrace. I když – i to je vlastně parkour…